Jdi na obsah Jdi na menu
 


Expresionismus

Tento umělecký styl se zrodil v době před první světovou válkou. Nejednalo se o žádnou přesně zformovanou skupinu, ale spíše o celou řadu umělců spojených stejnými názory na umělecké vyjádření. Obvykle popisuje uměleckou tvorbu německých umělců na přelomu 19. a 20. století až přibližně do 30. let 20. století. Tento umělecký směr reprezentovaly především skupiny Die Brücke a Der Blaue Reiter

Pod název expresionismus se tehdy zcela nepřesně, bez ladu a skladu, začalo zahrnovat vše, co vzniklo po naturalismu a
impresionismu, tedy vlastně celé moderní umění. Jistým upřesněním termínu expresionismus pak byla kniha Paula Fechtera Der Expresionismus, která vyšla v roce 1914 přímo ve spojitosti se vznikem uměleckých skupin Die Brücke a Der Blaue Reiter

Již ze samotného názvu exprese (vyjádření) se dá vytušit, že díla zachycovala citové poznatky a pocity umělcovy duše. Expresionismus seznamoval se světem hrůzné osamělosti, děsivé úzkosti ze smrti, nemoci a šílenství. Člověk byl viděn jako živá osobnost ztracená na drsném severu, trpící a milující. Děsivé fantazie kostlivců s bizardními karnevalovými maskami v sešklebených grimasách byly nekompromisně šokující, a tak tento umělecký směr nebyl zhýčkanými kritiky dostatečně oceněn. 

Velký vliv na myšlenky expresionismu měl také filosof Friedrich Nietzsche, který ve svém pojednání Zrození tragédie (Die Geburt der Tragödie aus dem Geiste der Musik, 1872) psal o potřebě návratu k opomíjeným uměleckým principům 
antického umění. Nietzsche rozdělil pojetí umění na dva typy: apollónský a dionýský – myšlenkový, uspořádaný, pravidelný oproti chaotickému, extatickému a opojnému. Apollónský princip byl myšlenkově pojatým ideálem, zatímco dionýský princip pocházel z podvědomí a představoval myšlení rozervaného umělce. Podle Nietzscheho byly oba principy obsaženy v uměleckých dílech, přičemž expresionismus představoval spíše dionýský přístup. 

Expresionismus bojoval proti soudobým skličujícím poměrům a uměleckému akademismu a představil novou problematiku námětu s radikálně novými formálními prostředky. Svou přímostí se prokletí umělci expresionismu znelíbili nastupujícímu fašismu, který je označil za zvrhlé umělce a zničil mnohá jejich díla.